Každý máme nějaká přání. Některé věci bychom do svého života rádi přivedli, jiné bychom naopak s radostí změnili.
Ale co to, co už máme? Jsme si toho vědomi? Vážíme si toho? Jsme za to skutečně vděční?
Dnešní doba se často nazývá uspěchanou. Ale uspěchaná není „doba“, uspěchaní jsme my, nebo alespoň někteří z nás. V zajetí studia, práce, chodu rodiny, povinností.
Dopředu nás žene jednak samospád jako křečka v běhacím kolečku, a taky ambice a plány. Dodělat projekt, najít lepší byt, postavit dům, koupit nové auto, zapsat děti do školky a školy,… Kolik jen už jsem slyšela vět začínajících na „Až“.
Ale život je TEĎ, ne až!
Proto je dobré se zastavit a uvědomit si to, co máme nyní. Co skvělého nás obklopuje.
A vážit si toho. Z několika důvodů.
1. Zvědomění přítomnosti
Součástí úvodu do meditace může být soustředění na přítomný okamžik, jak rozebírám více v tomto e-booku 7 tipů pro spokojené tělo a mysl. Z čehož vyplývá, že je to velmi přínosná technika, prospěšná pro mysl, duši i tělo. Náš mozek je totiž jinak zvyklý se prakticky neustále pohybovat myšlenkami v minulosti, analyzovat co a jak bylo. Také v budoucnosti, co je třeba udělat, co nás čeká. Udělat si takovou stopku v hlavě a zaměřit se jen na tady a teď je skvělá součást psychohygieny.
2. Nadhled
Někdy můžeme mít pocit, že je všechno s odpuštěním „na prd“. Ale když se na svůj malý svět podíváme z nadhledu, vždycky najdeme něco, za co můžeme být vděční. Ať už jde o stěžejní věci jako zdraví, rodina, láska. Pragmatické jako peníze nebo střecha nad hlavou. Anebo drobnosti jako slunečný den, svěží vzduch po dešti, nebo zpěv ptáků.
3. Sebevědomí
Vděk můžeme cítit i vůči sobě, a k egoismu to má opravdu daleko. Pokud na sobě nějak pracujeme, rozvíjíme se, měli bychom si toho na sobě také vážit. Protože změnu v naší hlavě nikdo jiný nevidí (a tudíž také neocení).
4. Pozitivní myšlení
Čemu dáváme pozornost, to roste. Budeme-li se soustředit jen na to, co je špatně, co nás štve, jaké všude vidíme problémy, budou takové nejspíše i naše zítřky. Pokud naopak vyzdvihneme to dobré, co nám dělá radost a na co se těšíme, budujeme pozitivní energii, která se nám vrátí. Pokud vám to zní moc „eso“, chápu. Ale – mnohokrát osobně vyzkoušeno, potvrzeno.
A JAK NA TO?
Zkuste si najít vhodnou chvíli na takové každodenní malé zastavení (nebo alespoň každotýdenní).
V koupelně u zrcadla, v posteli před usnutím, po cvičení, jak vám bude vyhovovat.
Soustřeďte se na to, za co jste vděční.
Za to jak se máte. Jak se mají vaši nejbližší. Co máte. Kde žijete. Jací jste a jaký pokrok jste udělali.
A také za to, že za to dokážete být vděční!
Je to krásný rituál, který udělá dobře nám všem.
Dejte mi vědět, jak to jde právě vám 🙂
Jsem lékařka. MUDr. Vystudovala jsem 2.lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, má specializace s atestační zkouškou je všeobecné praktické lékařství.
Z legrace ale říkám, že jsem divná doktorka. Raději mám prevenci než léčbu. Raději doporučuji přírodu než lékárnu. Raději mám probiotika v kimchi než v tobolkách.
Zaměřuji se na psychosomatický a celostní přístup ke zdraví a nemoci. Lidská duše, mysl a tělo mě nepřestávají fascinovat. Měla jsem to tak vždy, definitivní přerod myšlení u mě nastal se dvěma transformačními životními milníky. Poruchami příjmu potravy, kterými jsem si sama prošla. A těhotenstvím, porodem a mateřstvím mých malých lásek.
Léčba psychosomatikou má svůj Instagram, sledovat mě můžete také na Facebooku.
Provozuji web o poruchách příjmu potravy, napsala jsem na toto téma několik e-booků, poskytuji podporu nemocným.
Toulky naší rodiny a informace o cestování obytnými auty můžete sledovat jako Adamovu velkou cestu na Facebooku a Instagramu.